Jak je to vlastně s poplatky?
Ráno přišel pan Bláha do svého obchůdku s instalatérskými potřebami. Aby měl lepší náladu, pustil si rádio a naladil svou oblíbenou stanici. Miluje totiž staré písničky ze šedesátých let. Tranzistoráček tiše chrčel “Snad jsem to zavinil já” a přicházeli první zákazníci. Mezi nimi i pán, který chvíli postával ve frontě. Prohlížel si sortiment a jeho pozornost upoutalo rádio. Když postoupil na řadu, řekl: „Dobrý den, máte vyřešeny poplatky za vysílání rádia zde na prodejně?“
Tato situace jistě potkala mnoho podnikatelů. A je jedno, jestli v malé prodejně nebo velkém obchodním centru. Jak je to tedy s poplatky? Kdy platit a kdy ne? Co na to zákon? A co je a není potřeba platit? Chcete v tom mít jasno i bez složitých, mnohdy nesrozumitelných právních výkladů?
Tak pojďme na to .-)
Když provozujete jakýkoli obchod, kavárnu, restauraci, sportovní centrum, ale třeba i lékařskou ordinaci s čekárnou a chcete tam hrát hudbu, musíte platit poplatky. Jedná se totiž o tzv. “veřejnou produkci”. Je tím myšleno, že hudba, která hraje ve Vaší provozovně, působí na zákazníky a zlepšuje atmosféru. Tím se podílí na vyšších obratech Vaší firmy. Ano, máte mnohdy pravdu, že paní, která k Vám každý den chodí, například pro čerstvé pečivo, by přišla, i kdyby bylo v prodejně ticho a nakoupila by úplně stejně. Jde tedy těžko dokázat, jestli právě hudební kulisa je tím, co ji více motivuje k nákupu. Zkusme si to ale představit na příkladu klimatizace v parném letním dni. Také jde těžko dokázat, jestli by přišlo do prodejny méně lidí, kdyby byla vypnuta. A přesto ji tam máte, protože víte, že se to sice nedá dokázat jasnými čísly, ale že má svůj smysl. Právě podobnou přidanou hodnotu má hudba na prodejních plochách.
A jak je to s placením?
Podle zákona musíte platit za každou hudbu hrající zákazníkům. Existuje sice pár vyjímek v podobě písní kapel, které se zřekly zastupování správci a daly svoje písně volně k poslechu bez jakýchkoli nároků na honorář, ale takových není moc. Navíc většina těchto písní je, řekněme, “velmi alternativní”, určená pouze pro specifické spektrum posluchačů (metal, hard rock, experimental, techno, trance, deep trance, minimal) a jejich (ne)kvalita je mnohdy nešířitelná.
Další Vaší možností je platit za hudební kulisu alternativním správcům. To jsou společnosti, které zastupují v plné míře své vlastní autory/interprety. Zde jsou poplatky o mnoho nižší než u tzv. mainstreamových správců, jakými jsou v České republice Osa a Intergram. Kvalita této hudby je dnes již na velmi dobré úrovni a i počty těchto skladeb jsou v řádech desítek tisíc. Naše společnost zastupuje v ČR několik světových předních správců a spousta našich zákazníků jejich služeb využívá. Hudební kulisa v obchodním domě či prodejně je pak velmi dobrá, ale pořád jí něco chybí. Háček je v tom, že skladby, byť pěkné, jsou neznámé. V tomto hudebním programu nikdy neuslyšíte Robbieho Williamse, Madonnu, Rolling Stones, Beatles, Lady Gagu a o českých interpretech ani nemluvě. Mnohdy právě ta největší přidaná hodnota spočívá v tom, že zákazník písně a interprety zná. To bohužel alternativně spravovaná hudba nenabízí.
A ted' se dostáváme k OSE a Intergramu. Tyto společnosti spravují hudbu velkých světových vydavatelství. Jedná se o skladby, které slyšíte denně v rádiu a v televizi. To jsou ty žhavé novinky a světové šlágry. Jestli chcete, aby na prodejně hrála tato hudba, musíte mít vyřešena práva s těmito společnostmi.